Odkládání je pro mnoho studentů problémem číslo jedna bez ohledu na jejich studijní úroveň. U některých lidí může narůst do rozměrů, které jim způsobí velké problémy. Pokud je tedy tendence odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu výrazná a chronická, pak je na místě označení prokrastinace. Tento jev má úzký vztah s vývojem naší společnosti, která je orientována na výkon. Projevuje především u lidí, kteří nejsou nuceni vnějšími podmínkami ke splnění svých povinností a mohou si organizovat svůj čas tak, jak sami chtějí. Proto postihuje velmi často právě vysokoškolské studenty, pak je označována jako akademická prokrastinace.. V článku Romana Gabrhelíka najdeme zajímavou informaci a to že rozšířenost tohoto fenoménu u vysokoškolské populace badatelé odhadují od 50 % až do 70 %. Chroničtí odkládači jsou oproti lidem, kteří dělají svou práci včas, méně výkonní a dělají více chyb. Důsledkem je vždy stres. Kromě toho je třeba nést také následky nedodržení termínů - opakování ročníku nebo vyloučení ze studia.

Co vše může odkládání způsobovat?

• Strach ze selhání
  Strach, nebo přesněji obavy ovládají naše jednání ve velké míře. Obavy z nás vysávají energii a často nedovolí realizovat naše sny a představy. Pokud máte strach ze selhání, neustále se vracíte k danému úkolu, jeho řešení dokola kontrolujete nebo přepracováváte případně se do něj ani nepustíte.
• Strach z úspěchu
  Úspěšné ukončení nějaké činnosti totiž zákonitě vede k hledání (případně řešení) činnosti nové. Člověk hledá důvody pro to, aby se mohl stále věnovat jedné činnosti. Člověk dobrovolně dělá úkoly zbytečné, nikam nevedoucí úkolů a pracuje na úkolu jenom proto, aby na něm pracoval.
• Strach z konfliktu
  Někdy musíte jednat s lidmi, kterým byste nepodali ani ruku. Proto jednání odsouváte a odsouváte, podvědomě si hledáte jinou práci - až najednou zjistíte, že jste po krk v problémech. Jindy se obáváte, že vám tato práce neumožní věnovat se jiné činnosti, kterou byste dělali raději. V obou případech však mozek okamžitě hledá výmluvy, proč se do činnosti nepustit.
• Strach z hodnocení
  Pracuje-li člověk ve skupině (nebo se skupinou), dost často jej ovlivňuje mínění ostatních. Bojíte se, jak budou hodnotit vaše rozhodnutí, obáváte se, jak posoudí vámi zvolená řešení úkolů, zajímalo by vás, jak zhodnotí vaše jednání. To vše vám poskytuje výmluvu, abyste mohli přemýšlet o tom "co tomu řeknou", místo abyste úkol vyřešili.
• Strach z neznáma
  Tato obava prostupuje všemi dosud zmíněnými. Pokud se obáváme neznámého, velmi často pracujeme pomalu a od práce odbíháme. Snažíme se vsugerovat si přesvědčení, že se v tomto okamžiku cítíme skvěle, protože nevíme, jak se budeme cítit o okamžik později. A proto děláme maličké, naprosto nevýznamné úkoly - jen abychom nemuseli opustit místo, kde je nám dobře.
• Perfekcionismus
  Místo efektivního pracovníka je z vás puntičkář, který se topí v téměř nepodstatných detailech. Místo nechuti k práci naopak pracujete usilovně, abyste nakonec zjistili, že vámi skvěle přepracované řešení stejně není jako jste si představovali a neodpovídá vašim nárokům. Neposune vás to blíže k vytčenému cíli, nenabídne pocit uspokojení z dobře vykonané práce, protože vede jen k výsledkům, které nejsou nikdy dost dobré.
• Podceňování se
  Člověk, který se běžně podceňuje, si pak také často nevěří. Navíc pro něj může být těžké přijmout pochvalu. Problém je v tom, že když se podceňujete dlouhodobě, budete opravdu věřit tomu, že nejste schopni uspět. Podceňování se potom ústí v prokrastinaci, protože člověk, který nedokáže přijmout úspěch, se mu bude vyhýbat.
• Příliš plánování
  Plánování je důležité, ale rizikem u odkládání je, že pak více promýšlíte, jak budete záležitost řešit, místo toho, abyste ji skutečně řešili.
• Nuda - nezajímavé úkoly
  Nejčastěji člověk odkládá práci, když jej vůbec nenaplňuje. Abyste se odkládání práce vyhnuli, zkuste na úkolech najít něco kreativního. A pokud se vám to nedaří, odměňte se po splnění úkolu velmi tvůrčím úkolem.
• Obtížnost a časová náročnost úkolu

Úkol se zdá příliš těžký na to, abyste ho zvládli. Může také zabrat mnoho času a vy ho tolik  v dohledné době nemáte. Proto úkol odkládáte a věnujete se snadnějším.

• Nedostatek zdrojů, dovedností a znalostí
  Někdy se nám nechce do práce, neboť si uvědomujeme, že nám chybí potřebné materiály, zkušenosti, znalosti a dovednosti k řešení, lidé či čas. Řešení je snadné - najděte je před tím, než se ocitnete v kolotoči odkládání úkolů a výmluv.
• Špatně definované cíle
  Pokud nemáte jasno v tom, co chcete dělat a čeho chcete na konci dosáhnout, nebude se vám chtít vůbec začít. Pokud si navíc nejste jisti nejen u běžných úkolů, ale i u směřování vašeho života, budete se věnovat jen podružnostem - jen abyste se nemuseli pustit do oněch významných, život měnících aktivit.
• Zvyky z dětství
  Posledním faktorem, jsou špatné pracovní návyky z dětství, kdy zjišťujete, že vedle povinností jsou mnohem zajímavější věci.

Co odkládání úkolů posiluje?

Prokrastinaci posiluje každé odložení, negativní postoj ke každému úkolu. Pokaždé, když odsunete úkol, který se Vám nezamlouvá, tak:

1. posílíte zvyk odkládání,
2. posílíte zvyk vyhnout se splnění,
3. vyhnete se trénování dosahování cíle,
4. osvojíte si obavy ze splnění.

Aktivní participace na čemkoli napomůže osvojit si pozitivní přístup k dané aktivitě, naopak neaktivita posílí odmítavý postoj. Jakmile si člověk zvykne odkládat úkoly na poslední chvíli nebo je - ještě lépe - odevzdávat po termínu, zadělává si na velké potíže v době, kdy už o něco půjde a to nejen při studiu ale i v práci.

Zdroje:

1. http://workaholic.bloguje.cz/696001-proc-se-vyhybame-praci.php
2. http://sas.calpoly.edu/asc/ssl.html
3. www.dit.ie/campuslife/counselling/counselling-exams
4. www.my.cz/posts/Jsem-prokrastinator_-Nemuzu-se-ucit-na-zkousku/_postdetail.aspx?App=jsme_lini_nebo_nemocni__prokrastinujeme_&c=3936_080828_8_AlzbetaK_studium
5. Gabrhelík, R. Od zítřka se začnu učit. Psychologie dnes, 2/2006