Tak jste to dokázali! Povedlo se! Jste studenty prvního ročníku vysoké školy. V rozlehlých posluchárnách i prostorově skromnějších učebnách a laboratořích vás nyní budou oslovovat studente, jindy jako posluchače, někdy možná uslyšíte i ambivalentní (jak jen si to vyložit?) oslovení milý kolego (milá kolegyně).

Všechno je najednou jinak a nové. Možná i tím, že jste vzdáleni od domova, máte žít na koleji nebo na privátě. S tím se srovnejte po svém. Zůstaňme u studijních změn a povinností. Máte index, průkaz vysokoškolského studenta, v něm zapsáno to, co byste měli v nejbližších dvou semestrech – tedy v 1.ročníku vysokoškolského studia- úspěšně absolvovat. Jeden semestr – nejprve zimní, potom letní – to je zhruba 15 týdnů výuky ukončené zkouškovým obdobím, kdy už výuka neprobíhá, všechen čas má být věnován uspořádání a do paměti uložení nabytých vědomostí s výsledným vítězným zdoláním zkouškového zápolení. Na konci zkouškového období byste měli být hrdými majiteli předepsaného počtu kreditů.

Co to všechno znamená? Regule studijního a zkušebního řádu není záhodno přehlížet. Taková laxnost by se vám mohla osudově nevyplatit, neb i zde platí, že „neznalost zákona neomlouvá“.Text najdete na webových stránkách své almy mater. Prokousejte se všemi základními ustanoveními, zatrhněte fixem nebo značkovačem charakteristiku studijních předmětů, jejich kreditové ohodnocení, články vztahující se k průběhu studia (zápisem počínaje). I když se mnohé zdá být v nedohlednu, nezaškodí probrat také to, co se týká kontroly studia, zkoušek a zápočtů. Opravné a komisionální zkoušky (včetně možnosti eventuálního přerušení studia) ponechejme posíleni nástupním entuziasmem zatím stranou.

Ve studijním a zkušebním řádu je toho podstatného více. Spoléhejte na svou schopnost číst s porozuměním a využívejte ji. Zbytečné dotazy, směrované na pracovnice studijního oddělení, se po právu obvykle nesetkávají se zvláštní vstřícností.

Na počátku semestru si z nabídky sami sestavíte týdenní rozvrh výuky. Žijeme v době IT, pracujte s nimi. Přes počítač ostatně budou posléze registrovány i vaše studijní výsledky, zápočty a hodnocení zkoušek, kontakty s vyučujícími.

Čekají vás přednášky, semináře, cvičení a exkurze, vše příslušně dotováno žádoucími kredity. V závěru studijního (akademického) roku byste měli dosáhnout stanoveného počtu kreditů. Jinak nepostoupíte, nebo jen za určitých podmínek (těch se úpěnlivě snažte vyvarovat, v realitě studia jsou vždy jen nevítanou přítěží).

Přednášky jsou (pokud není písemně stanoveno jinak) nepovinné, účast na seminářích a cvičeních je naopak povinná a eviduje se. Co se týče přednášek, poslechněte nabádání sv.Augustina: Všechno poznej a dobrého se drž! Vyplatí se přednášky nejméně zpočátku pilně navštěvovati. Seznáte-li, že – nedej bože! – vyučující pouze předčítá ze skript nebo prezentuje fakta v učebnicích snadno dostupná, další účast na jeho přednáškách zvažte. Většina vyučujících však vzala za svůj model kooperativní výuky, kdy jste do procesu vtahováni – a tady by vám neúčast na přednáškách hodně uškodila!

Anotace jednotlivých předmětů rovněž naleznete na webových stránkách svého vysokoškolského učiliště. Seznámíte se na nich s tématy jednotlivých týdenních přednášek a seminářů, s požadavky vyučujícího v průběhu semestru i při jeho ukončení, získáte přehled doporučené odborné literatury.

Od prvních dnů studia buďte svrchovaně a ve všech směrech aktivní! Vyplatí se to! Toto doporučení vyznívá malinko mentorsky, ale je léty vysokoškolských studií ověřené a vyzkoušené. Cervantes věděl, co říká, když tvrdil: Na velikých hodinách času je jen jediné slovo: „nyní“. Po ulici „potom“ se dojde k domu „nikdy“.

Zkouškové období – i s předvánočními předtermíny – zde bude dříve, než se nadějete. S průběžně vypracovávanými požadavky v zádech ( posílanými vyučujícím zhusta mailem) si zavčas zapište na web zvolené termíny zkoušek. Zkoušek bude za každý semestr několik, časově si je dobře rozvrhněte. Vyučující vypisují termíny zkoušek často ve značném časovém předstihu, pohlídejte si to. Počítejte i s eventualitou, že se u zkoušky napoprvé takříkajíc „nezadaří“. Pak je k dispozici ještě druhý termín a v nejhorším případě i komisionální zkouška (k níž však nemusíte být připuštěni).

U vědomí toho všeho nepřicházejte ke zkoušce  s přesvědčením, že „…na to je to zkouška, abychom to zkusili“. Sama zkouška začíná dříve, než vstoupíte do dveří pracovny zkoušejícího.  Není vždy radno ve stanovený den jít ke zkoušce jako první z přihlášených, a ještě horší je vyčkávat a nechávat se stresovat případným nezdarem předchozích. Své studijní kolegy již znáte, vyučujícího – aktuálně v roli examinátora – do jisté míry už také. Nepřistupujte ke zkoušce hned po kolegovi sršícím vědomostmi a studijním elánem, vaše hvězda by mohla nabýt poněkud matného odlesku. Nevěřte hned také všem hrůzostrašným historkám šířeným – bůhvíkým- o zkoušejícím. Možná zrovna na něho budete jednou vzpomínat v duchu slov amerického generála Pattona, osvoboditele Plzně: „Já nepotřebuji, aby mě vojáci milovali, já potřebuji, aby dobře bojovali.“ Ve zmiňovaném boji jsou velmi účinnou zbraní tzv.soft skills. Patří k nim způsob, jakým vstoupíte do dveří, jak pozdravíte, úprava vašeho oblečení a účesu, jak usednete, způsob komunikace. Hodně by vám o tom řekli personalisté, sledující tyto projevy u konkurzů žadatelů o zaměstnání.

U zkoušky nikdy nemlčte! Věřte, že naprostá většina zkoušejících neshledává zkoušení právě tou nejpřitažlivější fází svého vysokoškolského působení. Nikdo nikdy neví všechno! Mlčíte-li,  zkoušející se vám pokusí pomoci položením nějaké další otázky. Pro něho jednoduché, lehké, pro vás může být znalostně nesjízdnou odbočkou.

Pokud nejdete ke zkoušce po pouhém letmém seznámení s učivem, nebojte se zdravé míry zkouškového stresu. Patří k věci. Ostatně náš přední psychiatr Cyril Höschl míní, že „…nebezpečí funguje jako trenér“. Jen je třeba mít z čeho brát, čerpat. A zkušený vysokoškolský učitel pozná, zda se v problému nevybaveni uměním plavat topíte, nebo jste jenom nezvolili správný styl plavání – a hodí vám záchranný kruh.

Stojíte na prahu krásného životního období. Rozhodujete o mnohém. Nepokazte vše nějakou nerozvážností, leností a lajdáctvím. Abyste se jednou nemuseli ztotožňovat se slovy básníka Villona:

Ach bože, kdybych studoval

a svého mládí v době rušné se na dobré jen mravy dal,

dnes bych měl dům a kutě slušné.

Já však co dítko neposlušné jen utíkal jsem ze školy…

Teď píšu v nouze chvíli krušné, až srdce z toho rozbolí.

V Olomouci dne 12.dubna 2009

                                                                       Alžběta Peutelschmiedová